Polovlněné nevalchované tkaniny
Bandlcajk
nezjištěno
link na karty
z databáze, které se vztahují k tomuto typu /mozaika/
Cajk, polocajk
v knize Lidový kroj na Hané je ve slovníčku uvedeno, že cajk byl na počátku 19. století nevalchovaná tenká vlněná látka určená na ženské vrchní oblečení. Ke konci 19. století už se označení vztahovalo na levnější bavlněnou tkaninu určenou na všední oblečení. Obecně se termín chápe jako označení pro polovlněné i lněné tkaniny napodobující levné vlněné textilie; název vznikl zkomolením něm. Zeug – veteš nebo něco podřadného. Slovník tkanin zná cajk již jen jako bavlněnou jednobarevnou nebo proužkovanou či kostkovanou tkaninu napodobující vlněnou tkaninu. Někdy byly cajky tkány z vlněného útku nebo s příměsí trhané vlny a pod., čímž se podobaly kassinetu. S. Teršl uvádí, že pro cajk je charakteristická černošedá barva a podélné proužky. V. Svobodová popisuje cajk na základě konkrétních příkladů tkanin, doložených ve znojemském vzorníku z roku 1754. Zde jsou cajky v podobě poměrně silných tkanin s reliéfním vzorem. Také podotýká, že název cajk je často zaměňován za označení šerka a v minulosti se oba termíny používaly jako synonyma. V době cechovní výroby se jednalo o nákladnou tkaninu. Svébytné postavení v lidovém prostředí si cajk vydobyl pravděpodobně zásluhou barevných desénů, což by se týkalo spíše ženského odívání. Označení cajk lze ztotožnit s mužským oděvem prokazatelně až od 19. století, kdy se objevuje bavlněný cajk jako typ tkanin užívaných na mužské
link na karty z databáze, které se vztahují k tomuto typu /mozaika/
Cirkas
vlnařská tkanina tkaná v oboulícní keprové čtyřvazné oboulicní vazbě zvané cirkas. Dle Slovníku tkanin byl cirkas zhotoven z různobarevné ševiotové nebo mykané vlněné příze v osnově a z ševiotové příze v útku s vlasem. Cirkas se užíval hlavně na kostýmy a pláště, vyráběl se též z česané příze v osnově a z ševiotového útku, nebo s bavlněnou osnovou a útkem z mykané příze.Těžší cirkas byl zesílen vrchním nebo spodním útkem.
link na karty z databáze, které se vztahují k tomuto typu /mozaika/
Flanel
v podobě polovlněné tkaniny je tkanina měkkého omaku,ve které je struktura vazby zčásti nebo plně kryta vlasem, získaným česáním.
link na karty z databáze, které se vztahují k tomuto typu /mozaika/
Haras
mohl být v podobě polovlněné tkaniny. Charakteristika tkaniny viz heslo Haras v oddíle vlněné valchované tkaniny.
link na karty z databáze, které se vztahují k tomuto typu /mozaika/
Kronraš
mohl být v podobě polovlněné tkaniny. Charakteristika tkaniny viz heslo Haras v oddíle vlněné valchované tkaniny. Jednalo se o jemnější tkaninu než raš, tkanou v keprové vazbě stejně jako poloraš.
link na karty z databáze, které se vztahují k tomuto typu /mozaika/
Listr, lustre
polovlněná tkanina s osnovou z jemné bavlněné příze a mohérovým útkem černé nebo jiné tmavé barvy tkaná ve vazbě plátnové. Listru se používá na pracovní pláště, zástěry nebo letní domácí šaty. K. Peter popisuje Lüster jako polovlněnou letní elastickou tkaninu kombinovanou s bavlnou a s mohérovou přízí. Název je odvozen od francouzského slova lustre – lesk.
link na karty z databáze, které se vztahují k tomuto typu /mozaika/
Raš
mohl být v podobě polovlněné tkaniny. Charakteristika tkaniny viz heslo Haras v oddíle vlněné valchované tkaniny
link na karty z databáze, které se vztahují k tomuto typu /mozaika/
Šerka
mohl být v podobě polovlněné tkaniny. Charakteristika tkaniny viz heslo Cajk. Jungmann zná termín šerka, šeř, szarza (pl.), graus Tuch, šerý (rj), die Scherke (nj.). Dle Jungmann je to „Tkanina z tenki příze a wlny udělaná, zvláště tkanina z capí wlny“ (kozí vlny). Josef Rohrer se zmiňuje v popisu své cesty z roku 1803 po Moravě o šerce a pološerce zhotovované v Olomouckém kraji ve městech Mohelnice a Loštice. Šerku popisuje jako vlněnou látku, kde v osnově je jednostřižní vlna a v útku vlna dvoustřižní (rozuměj méně kvalitní). Pološerku popisuje jako polovlněnou tkaninu tkanou v keprové vazbě, kde vlny je minimální množství. Usuzujeme, že byla použita asi pouze v útku. Dle J. Rohrera se šerky tkaly také v Opavě a ve Slezsku.
link na karty z databáze, které se vztahují k tomuto typu /mozaika/
Štof
V. Svobodová tento termín odkrývá jako obecný název pro tkaniny z různého materiálu, které domácí tkalci tkali pro továrny.
Štruk (letní a zimní)
pravděpodobně se jedná o tzv. štrukové tkaniny se štrukovou vazbou v různém provedení. Tkanina má buď podélné, příčné nebo úhlopříčné žebrovité vroubky, které vzniknou, jestliže se střídají místa jednoduché plátnové vazby s místy ležících osnovních nití nebo útků. Tato volněji provázaná místa jsou v místech vyvýšených vroubků. V štrukové vazbě bývají někdy provedeny obrazce vzorovaných tkanin. Materiál pro štrukové tkaniny je buď bavlněný, vlněný nebo hedvábný. Známým druhem s podélnými vroubky zhotovený z umělého hedvábí je nesprávně nazývaný hedvábný picqué, tkaný v bílém provedení nebo ve světlých odstínech. Vlnařský štruk je na omak tužší tkanina malé až střední hmotnosti. Žebrování může být i nepravidelné nebo uspořádané do geometrických obrazců.
link na karty z databáze, které se vztahují k tomuto typu /mozaika/
Španioly
nezjištěno
Toskin
nezjištěno, snad doeskin
Velur (nářečně verul)
tkanina zhotovovaná domácími tkalci z materiálu dodaného zástupci továrny
