Tkaniny vlnařského typu

Vlnařské tkaniny patřily v minulosti k základním materiálům, z nichž byly zhotovovány svrchní oděvní součástky a oděvní doplňky (tašky, obuv, klobouky). Základní surovinou byla ovčí vlna, která mohla být kombinována s dalšími surovinami. Do příze mohly být přimíchány kozí nebo králičí chlupy. K dražším tkaninám patřily látky z velbloudí vlny. Od konce cechovní výroby stouplo množství a druhy polovlněných tkanin, kde osnovu tvořila příze ze lnu, bavlny a jiného než vlněného materiálu a útek býval vlněný. Tyto tzv. polovlněné tkaniny nebývaly valchovány, jako např. cajk, šerka a mezulán. Kvalita vstupní suroviny a její zpracování ovlivňilo vždy významně výslednou podobu látek. V případě vlněných tkanin byly důležité také povrchové závěrečné úpravy, díky nimž získala hotová tkanina konečné vlastnosti. Vlněné vlákno má jedinečnou schopnost plstění, což bylo v případě mnoha druhů tkanin využíváno, zejména v případě sukna. Plstěné či valchované tkaniny jsou charakteistické kompaktním povrchem, struktura vazby je zastřena zplstěnými vlákny. Omak tkaniny ovlivnilo počesávání povrchu tkaniny, mnldlování či lisování. Vlněné vlákno má velmi dobrou schopnost přijímat barviva, proto byly vlněné tknainy s oblibou barveny v mnoha odstínech. Výsledný barevný odstín vznikl kombinací barviva a zvoleného chemického postupu. Jedno barvivo mohlo dodat tkanině celouškálu barev a jejich tónů. Vlnařská výroba byla vždy v rukou specialistů, nejprve v cechovních dílnách, poté v manufakturách a od konce 18. soletí již v továrnách. Vzhledem k tomu, že velmi brzy vlnařství přešlo z řemeslné do průmyslové fáze výroby, nebylo etnografy studováno ve zvýšené míře jako lnářství. Mezi relikty domácího a řemeslného zpracování jsou lokality, kde se vlnařství uchovalo ve své rukodělné podobě - Valašsko.

Tkaniny vlnařského typu dělíme na: