Vlněné valchované tkaniny
Tkaniny vlnařského typu valchované
Boj, boy, bay, boi, páj, pájka
Slovník tkanin jej popisuje jako tlustý avšak lehký vlněný nebo bavlněný flanel, podobný těžšímu kalmuku nebo koltonu. Používalo se ho na dámské a dětské zimní pláště. V. Kovářů zná bay i páj jako jemný vlněný materiál počesaný po obou stranách a užívaný ke zhotovení ženských sukní zvaných vlněnka nebo pájka. D. Riegl připomíná, že v jihlavském soukenickém řádu z roku 1670 je boy míněn jako levná vlněná tkanina, v níž se levnosti docilovalo přimícháním bavlny. Dále viz heslo Páj
Odkazy na vzorky (boj)
Buksin, böksin
Ottův slovník naučný popisuje tuto tkaninu jako keprovou tkaninu, která se stala módní na počátku 20. století. Jednalo se o vlněnou valchovanou tkaninu užívanou na mužské oděvy. Před postřihováním se na lícní straně nečesala, a proto postrádala lesk. Tkala se ze silnějších skaných přízí a vyskytovala se v letní nebo zimní variantě. Buksin mohl být i barevně proužkovaný nebo kostkovaný. Levnější druhy obsahovaly příměs bavlny a nejlevnější byly tkány pouze z bavlny a lnu. Nejjemnější a nejlehčí buksiny se nazývaly doeskin.Tkanina pod názvem bucksin je popsána ve Slovníku tkanin jako pánská šatová nebo raglánová látka, hladká, barevně pruhovaná apod. avšak s neurčitým vzorem. Vyráběna byla z vlněné příze, následně byla valchovaná a lehce počesaná. Bývala ve vazbě keprové - rybího hřbetu, diagonálu, atlasu a kepru. Lehčí druhy se označovaly jako letní bucksin a měly váhu 150 -500 g, silnější se nazývaly demibucksin a měly váhu 550-650 g, nejsilnější byly zimní bucksiny s váhou 700-800 g, to vše pří délce 1m a šířce tkanin 140 cm. Zimní bucksiny se tkaly jako dvouútkové nebo jako dvojité tkaniny se spojovacím útkem. Horší druhy byly polovlněné. Z jemnějších druhů vlněných buskcinů se šily dámské kostýmy.
Odkazy na vzorky (buksin)
Haras, karasije, harasije, šamlat, raš, šaftuch, rasch (nj.), rasa (pl.), raša, aras, hara, haraš
vlněná tkanina s charakteristickým leskem a omakem. Název je odvozen od francouzského města Arras, v případě označení raš se souvislost hledá v německém slově rasch a anglickém termínu rash, jakožto starším označení atlasové vazby. Jungmannův slovník poznamenává, že haras je také název pro tkaninu z velbloudí srsti zvanou německy das Kameelhaar. Jungmannův slovník zmiňuje i o šamlatu - popisuje jej jako tkaninu z velbloudí srsti a přináší i další souběžné názvy – czamlat (pl.), camelotto (it.), der. Camelot (nj.), Schamlat (nj.?), Parkan (nj.?). Masarykův slovník naučný opakuje informaci o dalších názvech pro haras. Uvádí souběžně název raš nebo haraš, ale v tom případě se mělo jednalo o polovlněnou tkaninu. Haras měl být hrubou vlněnou tkaninou. Slovník tkanin termíny haras ani ras nezná, zato uvádí šamlat jako tkaninu vyrobenou v plátnové vazbě z velbloudích chlupů nebo srsti kozy angorské a nebo se mělo jednat o označení užívané pro vlněné tkaniny s barvou podobnou velbloudí srsti. J. Staňková popisuje haras jako hrubou vlněnou tkaninu známou na venkově. Harasovou tkaninu zná i S. Teršl jako lesklou hrubou až ostrou porézní vlnařskou tkaninu velké hmotnosti vyráběnou v plátnové nebo keprové vazbě z mykané příze. Termín šamlat zmiňuje V. Kovářů v případě materiálu valašských kabátů. Jistě se jednalo o tkaninu hrubou nikoliv o tkaninu z velbloudí vlny. M. Ludvíková uvádí v knize Lidový kroj na Hané, že haras byl většinou v červené barevnosti.
Odkazy na vzorky (haras)
Huňa, valašské sukno
hrubý celovlněný výrobek domácích tkalců z valašského regionu, Kopanic a Horňácka valchovaný v řemeslných valchách. Zhotovoval se z vlny místních ovcí, v přírodní barevnosti – v bílé, béžové či hnědé zvané burá.
Odkazy na vzorky (huňa)
Flanel
Jednalo se o lehkou, vlněnou tkaninu, zhotovenou podobně jako sukna, ale pouze mírně zvalchovanou a již nepostřiženou. Zhotovena byla z mykané vlny nebo v kombinaci vlny mykané a česané. Tkanina se tkala buď v plátnové, nebo keprové vazbě. Flanel býval nejčastěji bílý, ale mohl se vyskytovat i v jiné barevnosti. Od počátku 20. století se flanely začaly tkát ve směsi s bavlnou, nebo čistě bavlněné či pouze lněné. Býval také česaný po obou stranách. Novější flanely se vyráběly z jemných česaných nebo mykaných přízí převážně v cirkasové nebo jiné keprové vazbě.
Flanel v podobě polovlněné tkaniny je měkkého omaku, struktura vazby je zčásti nebo plně zakryta vlasem získaným česáním.
Odkazy na vzorky (flanel)
Kazamír (jednoduchý, dvojitý)
Kazamír, kazimír, kasimir, casimir (jednoduchý, dvojitý) byla vlnařská tkanina používaná na mužské kalhoty, protože byl velmi pevný. Byl tkán z vlněné mykané příze. Byl plstěný, jednobarevný, později i žíhaný (melanž). Jedná se o velmi starý druh soukenné tkaniny hotovený již cechovními soukeníky. Na počátku 20. století vymizel. Popisuje ji jako vlněnou nebo polovlněnou šatovou tkaninu v keprové vazbě. Čtyřvazného oboulícního kepru se užívalo v případě, kdy se použilo česané příze nebo česané příze v osnově a mykané v útku. Kazamír mohl mít i bavlněnou osnovu a v útku vlněnou mykanou přízi. Pak se použilo trojvazného útkového kepru. Kazamír se mohl nazývat též kassinet nebo cirkaskasien.
Odkazy na vzorky (kazamír)
Kalamán
Jednalo se o vlněnou textilii barevně pruhovanou nebo také květovanou, na způsob damašku (atlasovou vazbou), či pouze jednobarevnou pouze na sukně, kalamaky. Tkanina byla hotovena z ovčí, velbloudí nebo hodně kroucené harasové vlny. Užívala se na ženské kabátky a sukně, a také na mužské vesty.
Odkazy na vzorky (kalamán)
Kalmuk
slovníky jej znají pouze jako bavlněnou tkaninu. V knize Lidový kroj na Hané je kalmuk popsán jako tlustá, řídce tkaná látka, s dlouhým vlasem, silně valchovaná. Všeobecně je kalmuk jen bavlnářská tkanina
link na karty z databáze, které se vztahují k tomuto typu /mozaika/
Loden
hrubší vlněné sukno z mykané vlny, hodně valchované. Býval tkaný plátnovou vazbou, trojvazným osnovním keprem, čtyřvazným lomeným nebo oboulícním keprem zv. cirkas a nebo čtyřvazným oboulícním keprem. Zhotoven býval často z přízí melanž (melírovaných). Nejtěžší druhy lodenů mají vazbu dvouútkovou. U těchto druhů je velmi složitá úprava, při které se zboží dobře valchuje, někdy je dobře počesáno a má vlas sčesaný jedním směrem, jindy má velmi dlouhý vlas, nebo meltonovou úpravu. Loden s dlouhým vlasem býval z velbloudí srsti a používal se na pláště. Nejlevnější druhy byly z trhané (strojené) vlny. Druhem lodenu je např. hubertus (v zelené, hnědozelené, hnědé nebo šedé barvě). Jeho název je odvozen od středoněmeckého Lode tedy chomáč chlupů, a od rakouské horské oblasti Loderers, kde se původně tyto druhy vyráběly.
link na karty z databáze, které se vztahují k tomuto typu /mozaika/
Páj (snad totožný s bojem)
levné řídce tkané sukno s vlasem, valchované a česané po obou stranách. Na Moravě se zhotovovalo v šířce jednoho loktu. Na Valašsku se zhotovoval páj v podobě pruhovaného nebo kostkovaného sukna tkaného z přírodně zbarvených přízí a barvený až po utkání v kuse, tedy v celku.
link na karty z databáze, které se vztahují k tomuto typu /mozaika/
Peruvien, peruvián, bervián
vlnařská tkanina s hladkým povrchem jemného sukna v atlasové nebo keprové vazbě, vyrobená z jemné česané příze, nejčastěji v černé barvě. Používala se k výrobě pánských obleků.
link na karty z databáze, které se vztahují k tomuto typu /mozaika/
Raš
viz heslo Haras
Sukno
název se odvozuje od staroslověnského slovesa sukati – otáčet. Jungmannův slovník naučný uvádí další termíny jako saukno, sukénka, sukýnko, Tuch, Wollentuch. Popisuje tkaninu jako „z saukené wlny plátno“, což můžeme chápat ve významu vlněná tkanina v plátnové vazbě. Slovník se zmiňuje i o polosuknu – halbtuch, sukno newalchované, nezpracované. Sukno mohlo být dále rozlišováno na husté, řídké, nadělané, tenké, tlusté, pevné, drahé. Lepší sukno se nazývalo také termínem jádrové. Dále se sukna popisují jako obyčejná, hrubá, domácí, šerá, barvená, nebarvená atd., případně s odkazem na lokalitu svého zhotovení (strážnická, jihlavská, brněnská atd.). Masarykův slovník popisuje sukno jako zplstěnou tkaninu z vlněné příze. Důležitý je údaj o počtu nití v osnově. Jemná sukna měla až 4000 nití, hrubá 1500. Ottův slovník naučný podává další obšírnou definici. My z ní vybíráme pouze pasáž věnovanou technickým parametrům: jemnost sukna se posuzuje podle jemnosti vlny a počtu vláken v osnově, jichž bývá u suken hrubých 1200-1500, při suknech jemných 3000–4000. Do obchodu přicházela sukna v kusech 0,8-1,3 m širokých a 15-20 m dlouhých. Je zajímavé, že Slovník tkanin již termín sukno vůbec nezná.
link na karty z databáze, které se vztahují k tomuto typu /mozaika/
Šamlat
viz heslo Haras
